Markéta Němčanská

Markéta Němčanská

Vedoucí pedagožka skupinky Mlynaříků.

Vystudovala jsem Speciální pedagogiku na MU v Brně, dále jsem absolvovala rekvalifikační kurz „Pečovatelka o děti“, úspěšně složila národní kvalifikační zkoušku, a tím získala profesní kvalifikaci „Chůva pro děti do zahájení povinné školní docházky“. Absolvovala jsem mimo jiné kurzy „Respektovat a být respektován I. a II.“ u manželů Kopřivových i Nováčkové a Nevolové, „Osobnost dítěte – Montessori pedagogika v praxi“, „Pracovník sociální péče se zaměřením na základní výchovnou činnost“, „Rozvoj matematických představ a dovedností v předškolním věku“, „Rozvoj grafomotorických dovedností, odstranění grafomotorických potíží“,“Diagnostika intelektových schopností, dětská kresba“, ZDRSeM „První pomoc u malých dětí“.

Činnostem s dětmi jsem se začala věnovat hned po studiu střední Rodinné školy. Začínala jsem v Občanském sdružení SPOLU v Olomouci jako osobní asistentka u dětí se zdravotním postižením a to mě přivedlo ke studiu Speciální pedagogiky. Po studiu jsem získala další praktické zkušenosti v nově vznikajícím Integračním centru a stacionáři Utilis v Břeclavi. Poté co mě vítr zavál do Moravského krasu, jsem dva roky učila děti v MŠ Ochozi u Brna. 

V době, kdy jsem pracovala v běžné venkovské mateřské škole a snažila jsem se děti brát co nejvíce ven a využívat nádherné přírodní prostředí, které nám okolí naší vesnice nabízelo, jsem došla k poznání, že venku je lépe nejen dětem, ale i mne.

„A dost a jdeme ven.“

Už jste taky někdy přemýšleli nad tím, v jakých situacích používáme tuto větu?

Přiznejme si, je to ve chvílích, když je nám nejhůř a už to s dětmi doma nebo v jiném interiéru nemůžeme vydržet. Samozřejmě i já jsem tuhle větu často při své práci s dětmi použila a nakonec mě tahle věta přivedla k tomu, abych nad celou věcí více přemýšlela. Bylo to vždy jako mávnutí kouzelným proutkem. Volný pohyb a hry dětí v přírodě najednou přinášeli osobní pohodu všem, včetně mne. Děti byly zvídavé, všímavé, ochotny větší spolupráce, vzájemné pomoci a možnost volného nadechnutí čerstvého vzduchu nám přinášela vnitřní klid.

Myslím, že jsem neudělala žádný převratný objev, jen jsem sama na své cestě poznání došla k tomu, že pokud budu chtít ve svém životě trávit svůj pracovní nebo volný čas s dětmi, tak co nejvíce venku, neboť tak bude tento čas pro všechny obohacující a smysluplný.

Začala jsem se zajímat o problematiku Lesních školek pro děti a měla jsem možnost stát se členem zakládajícího týmu a asistentkou pedagoga Lesního klubu Stromík v Pozořicích, dále vytvořit a vést výletní skupinu maminek a malých dětí. O několik roků později jsem byla přizvána k uvedení do provozu Lesní školky Radovánky na Kyjovsku, kde jsem se podílela na tvorbě venkovních programů a aktivit. Několik let se věnuji individuálnímu hlídání a péči o malé děti v rodinách. Další zkušenosti nyní získávám v dětské skupině, kde pečujeme o malé děti.

Při práci s dětmi se snažím o respektující přístup a být dětem průvodcem na jejich cestě. Sama se od dětí učím novým pohledům, způsobům, možnostem a nechávám se dětmi inspirovat k dalším činnostem.

 

Jsem moc vděčná, že díky Dobroději mohu spojit pobyt v nádherné přírodě Moravského krasu s časem stráveným s dětmi.